Z házené mám nejčastěji zlomené prsty

Je členem kádru juniorské reprezentace a házená už mu zpřelámala několik prstů na rukou. I přes častá zranění ovšem hraje dál a jeho cílem je zahrát si německou národní ligu. Co ho na házené baví, jak vypadá běžný házenkářský trénink a jak se házenkáři vypořádávají s jednostrannou zátěží? Na to všechno jsme se zeptali našeho nového recepčního Kuby Zelenky.

Vážíš pouhých 78 kilogramů. Jak velká to je v tomhle kontaktním sportu nevýhoda?
Hraji levé křídlo, takže zas taková nevýhoda to není. Naopak jsem mrštnější, vyskočím výš a snáz celý zápas uběhám. Pravda ale je, že od nové sezóny proti mě budou nastupovat stokiloví pivoti, takže v osobních soubojích to asi nevýhoda bude.

Přecházíš do mužského Áčka pražské Dukly, která obhajuje extraligový titul. Jak velký posun v kariéře přestup znamenal?
Mám z toho samozřejmě velkou radost, nicméně z juniorské repre nás jde do Dukly poměrně dost. Doufám tedy, že se prosadím a týmu pomůžu v boji za obhajobou. Skok mezi kategoriemi je vždycky obtížný a ten mezi dorostem a muži asi nejvíce.

Jak velký rozdíl je přechod do mužů z hlediska tréninkové zátěže? Jak jsi zatím spokojený?
Počet tréninkových jednotek se příliš neliší. Jde spíš o způsob silové a herní přípravy. V mužích bychom měli být v podstatě hotoví hráči, takže technické tréninky zaměřené pouze na házení, téměř odpadávají. Místo toho trávíme více času v posilovně nebo nácvikem herních situací. Spokojený jsem hodně, baví mě to a dost hráčů z Áčka nám "mladým" pomáhá, čehož si cením. Také jsem rád, že mám před sebou zkušeného Honzu Blechu, který je o něco starší a já od něj mohu získávat rady a zkušenosti.

Co bude pro prosazení se v mužské kategorii nejdůležitější?
Myslím, že hlavní bude nabrat váhu, získat zkušenosti, zůstat zdravý a neustále se snažit zdokonalovat v tom, co dělám.

Když se bavíme o zdraví, jaká zranění jsou v házené nejběžnější?
Nejčastěji se asi lámou prsty. Dochází k tomu hlavně při soubojích nebo když se ti třeba zasekne palec v soupeřově dresu. To je hodně nepříjemný. Dalším častým zraněním jsou prasklá kloubní pouzdra, natažené nebo natržené vazy v zápěstí nebo výrony kotníku. Já sám jsem měl několikrát zlomený prst na ruce a pochroumané vazy v kotníku.

Házená je poměrně jednostranný sport. Jakým způsobem tuhle nevyváženost kompenzujete?
Jsem pravák, takže i na házené házím pravou rukou. Odhody ale děláme oběma rukama, takže ruce mám myslím srovnané, i když ta pravá je samozřejmě ta dominantnější. Problém je občas s odrazovou nohou, ta se totiž nikdy nemění a výskoků za zápas nebo trénink uděláme opravdu hodně. Ostatní pohybová cvičení, ale děláme vždy na obě strany a zároveň kompenzujeme tu část těla, která je více zatěžována.

Co děláš, aby si zraněním předešel?
Chodím pravidelně na fyzioterapii, protahuji se před i po tréninku, využívám bazénu, sauny, vířivky, cvičím v posilovně, abych se zpevnil a doma používám TRX. Od klubu přímo specializované kompenzace nemáme. Zatím.

Co tě na házené nejvíc baví?
Baví mě ta kontaktnost. Myslím, že to je férový sport, kde opravdu platí, kolik rozdáš, tolik můžeš přijmout. Je to zároveň hodně rychlý, takže musíš být hodně všestranný. Dobrý odraz, síla, rychlost, švih, vytrvalost to všechno musí špičkový házenkář mít. V jakém poměru už pak záleží jen na postu, který hraje. Jak jsem již zmiňoval, křídla jsou menší a hbitější. Pivoti naopak vyšší a silovější. Není nic ojedinělého, když má pivot 100 kilo a dva metry.

V TEIT jsi začal pracovat na pozici recepčního. Jak tě to baví a proč jsi se rozhodl zrovna pro nás?
Jsem sportovec a k fyzioterapii a tréninku mám hodně blízko. Mimo to mě zaujal ten koncept vědomého sportu. Líbí se mi, že tady nejsou žádné stroje a používá se výhradně váha vlastního těla. K tomu všemu to mám docela blízko z domova. Doufám, že se tu něco naučím. Určitě plánuji vyzkoušet netradiční skupinovky jako TEIT Animal a TEIT Mobility. To mě hodně láká.